Píšu

Oprava

20. října 2011 v 22:21 | Uplift
-Dnešek rozhodně není skvělej den!

NESNÁŠÍM KONTAKTNÍ ČOČKY, NESNÁŠÍM FYZIOLOGICKÝ ROZTOK, NESNÁŠÍM NĚJAKÝ EXTRA SUPR ROZTOK S PO...H2O2!

Zkuste to pochopit, nebo ne, nezkoušejte, protože jsem naštvaná a plácám nesmysly.

Včera jsem si pořídila nový roztok na čočky....rádoby nejlepší na trhu, chápete, včera v pohodě, všechno šlo ok, navíc je u toho perfektní, že se čočky nemusí čistit v ruce, jenže je tam ten peroxid vodíku a musí se nechat aspoň 6 hodin neutralizovat...

Dneska jsem normálně zopakovala postup na příbalovém letáku-jako včera- a na*rat! Začalo to vybublávat z krabičky, tak jsem to opláchla, nalila nový roztok, přitom se to opakovalo ještě dvakrát, tak jsem se fakt naštvala a opláchla to všechno zatentěný od pěny vodou, takže jsem čočky vyhodila (nové čočky) a flákla s roztokem i krabičkou do šuplete! 120 Kč za jednu blbou mrňavou lahvičku na zkoušku vyhozených z mrakodrapu! Už nikdy, NIKDY, ten roztok nechci vidět!

Pěkný den.

Představ si, že jsi úplně na dně!

20. října 2011 v 15:56 | Uplift
Ne, nebude to depresivní článek ;)

Už nějaký čas chodím na sólový zpěv a největší problémy mám asi s výrazem. Včera na mě učitelka: "Leni, ať to není takový to...lalala dneska je neděle, zítra bude pondělí, k obědu jsem měla guláš...představ si, že jsi totálně na dně-to musí být hrozný-jsi bezdomovec někde pod mostem, jo? Zkus si to představit a pak tak zpívej, nemusí to být teda zrovna, že jsi bezdomovec..."

Mimochodem, jedná se o písničku You raise me up. :-) No tak jsem se teda snažila představit si něco hrozného, ale mně to prostě nejde, když to musím hrát, tak jsem se asi třikrát začla smát, ještě k tomu, když paní učitelka za klavírem dělala takový útrpný škleby :D. Pak ještě lepší bylo, že jsem si vymyslela, že to v D dur nevyzpívám a že to chci níž, takže to chudák musela přetransponovat do H dur. Ono jako bych to vyzpívala, pokud bych si věřila, ale představa, že vylezu v hudebce před lidi a budu tam zpívat fis dva možná i výš, mě děsila.

Dneska byl jinak skvělý den, opravila jsem si písemku z excelu, nechápu, jak jsem to mohla předtím neudělat, když dneska jsem všechno, co tam bylo, vymyslela. Dál se toho pak už moc nestalo, ale výborná z informatiky mě hrozně potěšila.

Přijdu domů...a za dveřmi vidím [věřili byste, že nejdřív napíšu "vydím"...jejku] černý kufr s růžovým lemováním...no tak si říkám, že by byla u nás teta? Ale vedle ležely pánské polobotky, tak jako, že by tu byli oba? Ne...vejdu do předsíně a v obýváku sedí cizí chlap, no teda ne úplně cizí, naši se s ním trochu znají, ale jako velmi mě pobavila představa tohohle individua vlečícího za sebou černo-růžový kufr na kolečkách :D. Doufám, že tu nechce přespat....

Vzpomínka na Bulharsko

19. září 2011 v 20:28 | Uplift
I love Bulgaria...

Už je to dlouho. Nebo se to jen zdá dlouho. Byl to krásný týden, ještě nikdy jsem u moře nebyla a mamka taky ne, takže jsme si to užily jak se patří. :) V Primorsku jsou dvě pláže: severní a jižní, mezi nimi promenáda. Chodili jsme na severní, která je větší, čistší a je tam míň lidí.

více v c. č.

Adiós :-)

21. srpna 2011 v 10:28 | Uplift
Oláá

Neděle je super den. Řekla bych, skoro nejlepší v roce. A víte proč? (někteří si možná všimli podobnosti s HP :P)
Protože se jede k mooři :). Tohle je poprvé, co jedu k moři, a chystám se pořádně si to užít. Jedu s mamkou a ještě dvěma příbuznýma, takže si myslím, že to bude fajn. Akorát mám trochu stres z letadla, protože jsem ještě nikdy neletěla, no snad to bude ok a nebudou nám zaléhat uši. Naše cesty směřujou do Bulharska, do Primorska, do hotelu (do pr. to je mi smutno-viz. Cimrman-Cesta na severní pól). Omlouvám se, dneska nějak narážím na hlášky z filmů a divadel. :) Mně je veselo, protože tam můžu vůbec jet a jsme všichni zdraví. Nejhorší to pro mě bylo ve čtvrter, kdy jsem měla teplotu a bylo mi špatně. Naštěstí se to zlepšilo a můžeme všichni směle vyrazit. :) Za chvíli pojedeme na letiště. Tak se tu mějte, nebudu tu až do příští neděle, užívejte zbytku prázdnin a

adiós :)

Moje "kariéra" modelky

2. srpna 2011 v 20:42 | Uplift
Nadpis neberte vážně :D

Víte, jak jsem sem psala před dvěma měsíci o focení s profi fotografy? S kámoškama jsme čekaly na fotky celý ty dva měsíce, a když se nikdo neozýval, musely jsme se ozvat my. Takže máme první várku fotek. Musím narcisticky poznamenat, že na některých se sobě opravdu líbím, kámošky mají taky úplně supr fotky, takže si myslím, že zatím spokojenost. Uvidíme, jaká bude další várka, pokud nějaká bude. Přemýšlela jsem, jestli mám uveřejnit některou z fotek, a došla jsem k závěru, že ne :D.

Doufám, že se na nás obrátí i na podzim, kdy prý plánují další focení. Pro příště si budu pamatovat, že se musím víc usmívat, protože na některých fotkách vypadám nabručeně, i když nejsem.

Žijte blaze,
Uplift

Provinilost a bolavá záda

18. července 2011 v 18:15 | Uplift
Bonsoir

Zprvu se omlouvám za aktivitu-neaktivitu, nu což, jsou prázdniny, obyčejně je prosedím u počítače a proležím u bazénu, tyhle se však zdají být od začátku celkem akční, takže na blog nezbývá čas, a když už zbývá, nechce se mi myslet nad tím, co psát, takže většinou otevřu editor, napíšu nesmyslný nadpis+pár trapných slov, ukládám do rozepsaných (někdy ani to ne) a jdu někam jinam, např. na fb, kde prosedím hodinu nicneděláním, přepnu na blog a jedu ten malý koloběh dokolečka.
(pozn. 17 hodin tento článek ležel v rozepsaných)

Tak abych se dostala k nadpisu. Před třemi dny mě začala bolet záda, něco tam mám skříplé, nicméně dneska už je to celkem v pohodě, protože mě mamka namasírovala a pomáhala mi se protáhnout. To ale není nic proti tomu, co se mi stalo ve čtvrtek. Jeden kluk mi psal, že jede k nám (s rodinou) a že můžeme pokecat. Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, protože vím, že se mu líbím, ale on mně vůbec ne, protože je hroozně dětinský a vůbec no, museli byste ho potkat, abyste viděli, co je zač. No ale já mu dávala vždycky dost najevo, že u mě neobstojí, tak jsem si řekla, že to třeba nebude tak hrozný. Bylo. Seděli jsme na sedačce, já nalepená na druhé straně, oči připláclé na televizi, abych o něj nezavadila pohledem, on vydával jakési divné zvuky. Ale zatím to celkem šlo.

Večer jdu do pokoje a koukám, přišla mi sms-od koho asi-od něj. Tak si říkám, že to bude asi proto, že jsem byla s jeho rodinou domluvená, že mě odvezou za kámoši a známými na chatu (oni tam měli namířeno taky). Chyba. Přišlo mi, že už se mnou nechce jen kamarádit, že mě miluje, navždy a takový ty kecy kolem. Já nevěděla co mám dělat, přemýšlela jsem, jak slušně ho odmítnout, pak mi začalo v hlavě blikat světýlko "a co kdyby", víte takový prostě, co když nikoho jinýho nepotkám, co kdybych to s ním zkusila. Nakonec jsem usoudila, že o něj opravdu nejevím zájem, a odmítla jsem ho, slušně, ale rozhodně. Po odeslání sms jsem se začala cítit provinile, že ho odmítám, že z toho bude nešťastný apod. Za dva dny (chtěla jsem to zrušit, ale nakonec jsem jela) jsem s nimi cestovala na tu chatu-dvou a půl-hodinová jízda typu brzda-plyn, nalepená na okýnku, řidič si pouštěl písně typu "Já se tak mám, že mě miluješ" (česky), takže opravdu supr. :D

Nakonec jsme v pořádku přijeli na dané místo, okamžitě jsem šla za kamarády do auta, ve kterém seděli. Hnedka (a to jsem jim ani nic neřekla), když jsem jim řekla, že mi je blbě (a to mi bylo opravdu-z rychlé jízdy), se začali smát z čeho, jestli z toho kluka nebo z jízdy. No tak jsme si tak něco řekli a pak mi pověděli, že před pár dny ten samý psal jedné holce, že hned jak ji uviděl, tak věděl, že je ta pravá, takže mě provinilost hodně rychle opustila a začala jsem o něm mít ještě horší mínění než do té doby. Kdyby byl do mě opravdu tak hrozně zamilovaný, tak by tohle nenapsal.

No ale z toho dne se vyvrbil skvělý den plný srandy. Zjistila jsem, že vůbec neumím hrát kulečník, prostě trefit se tágem do koule tak, aby letěla kam chci nebo aspoň letěla rychle, mi prostě nejde. Na večer jsme malým dětem nachystali večerní hru, ze které byly nadšené, a na konci našli poklad ve formě všelijakých cukrdlátek. Pak se opékaly buřty a já se měla opět se stejnými lidmi vrátit domů. Nakonec to dopadlo lépe než jsem čekala a jela jsem s někým jiným. Záda mě bolet nepřestala, ale měla jsem za sebou další povětšinou hezký zážitek z prázdnin.

Uplift

Z extrému do extrému

7. července 2011 v 17:26 | Uplift
aneb krpálem nahoru, černou sjezdovkou dolu

To bylo něco. Včera jsme byli s rodinou na výletě na Dolní Moravě. V plánu jsme měli výšlap na Králičák (pohoří Králický sněžník-mimochodem nejprudší pohoří v ČR), jenže hned jak jsme sešli ze značené cesty, jsme se mu vzdalovali. Nakonec jsme došli ke konci lesnické cesty-nikde žádná pěšinka, po které by se dalo jít, to ne-a nemohli jsme se vrátit zpátky, nýbrž se rozhodlo (brácha prostě šel) do hrozitánského kopce posetého kládami, kameny, klacky a borůvčím. Kdybychom s sebou neměli psa, byla by cesta příjemnější nebo rozhodně méně stresující, asi si dokážete představit, jak labrador šplhá do hodně, hodně prudkého svahu (přirovnala bych ho k prudkým schodům, až na to, že vám to prokluzovalo pod nohama), takže jsem ji celou dobu tlačila, táhla a dělala co se dalo, aby to zvládla. Zvládla to. Naštěstí to zvládli i ostatní a mohli jsme si vydechnout, když jsme konečně dorazili na cestu. Schodli jsme se, že jsme museli překonat aspoň 200 výškových metrů...slušný :D.

No pak následovala celkem nudná trasa po značené cestě, až jsme došli ke konci lanovky a zamířili si to k sjezdovce, že po ní sejdeme dolů. Věřte, že jít pěšky dolů po černé sjezdovce (nejprudší v republice), není zrovna příjemné pro kolena a palce, ale nakonec jsme z toho měli spíš srandu. Pak, až jsme došli dolů, jsme se šli najíst a jeli jsme na bobovou dráhu, která byla absolutně skvělá. Dráha je asi kilometr dlouhá, takže si jízdu fakt užijete, a navíc jezdí hodně rychle, tak si příznivci adrenalinových sportů příjdou aspoň trochu na své. Doporučuju :).

Abych to tak nějak shrnula-skvělej výlet, spousta srandy, strach z výšek, smradlavý nohy, sluníčko, spálený nosy a bolavý klouby. Mám z toho dobrý pocit :D.

Uplift

Jak jsem vyráběla náušnice

5. července 2011 v 14:39 | Uplift
Klapka. Náušnice poprvé.

Už je to delší doba, co jsem psala, že si chystám koupit potřeby pro tvorbu bižuterie. Koupila jsem si jich celkem dost a pustila jsem se do vytváření.

Moc jsem jich zatím neudělala, ale pár jich bylo, z toho tři páry peříčkových, dva z nich jsem dala kamarádkám. Zisky zatím žádný, nehledě na to, že bych musela zvýšit produktivitu a koupit si spoustu korálků atd., no na všechno jednou dojde.

Momentálně vám představuju moje oblíbené náušnice z praskaných korálků. Hodí se mi k šatům.

Přemýšlím, že bych něco hodila na Fler, ale nevím, jestli je možné posílat objednávky pouze na dobírku, poněvadž účet nemám...no uvidím. :)


Uplift

Vítej, softballe :)

27. června 2011 v 17:31 | Uplift

Zítra je předpředposlední den školy. Juhuu, už se těším, až si odpočinu, načerpám nové síly, atd., ale zítra si ještě naplno zahraju softball. Je to jeden ze sportů, které mě nehorázně baví, ještě lepší na tom je, že otravní člověci z naší třídy se zapsali na něco jiného, takže to bude navíc dopoledne strávené s prima lidmi.


Teda, já se fakt těším :D. Snad to třídě nebudu moc kazit, ono to většinou odpálím, někdy i docela daleko a vysoko...tak takhle, daleko ať si to letí, ale jenom ať mi to nelítá krátce a vysoko, protože když v poli nejsou úplně neschopní lidi, tak to většinou chytí (sama nevím, kam bych se započítala já).


Tento článek je opravdu o ničem, omlouvám se, venku moc svítí sluníčko a já musela věšet ponožky.

why? why? WHY?

25. června 2011 v 17:20 | Mrs.Uplift
Tak jo, je to tady. Opět jsem ta špatná. Opět se moc starám. Proč to jenom dělám? Je to moje vina, že nemáme zkoušku. Klukovi, kterej to zvoral, bych nejradši nakopala, ale nedokážu mu napsat ani blbou naštvanou sms. PROČ? Jsem na něj naštvaná a neumím mu ani říct, co si právě myslím. Ne, nezáleží mi na něm, ne, ne, ne,..nebo já fakt nevím. Ani v tomhle nemám jasno, jsem totálně v háji. Tak píšu jenom něco ve smyslu omluv, přitom on je ten, kdo by se měl omluvit. Když mu teď napíšu něco, co si opravdu myslím, bude na mě naštvanej, to nechci; když mu to nenapíšu, budu na něj naštvaná ještě dlouho, to taky nechci. Jenom prostě nesnáším, že ten, kdo se stará o to, aby všechno bylo v pohodě, aby se nacvičilo, co se má, tak to vždycky odnese. Akorát všechny prudím svými připomínkami a tak. Končím, tohle je to poslední, co s ním budu z vlastní iniciativy zkoušet. Jedna písnička a dost. Stejně dopadne hrozně, jedna hodina na nazkoušení nestačí. Do háje.
 
 

Reklama