Červenec 2011

Fotím|Kdouloň

24. července 2011 v 0:00 | Uplift |  Flóra
Tak jedna fotka opět do soutěže. Je to kdouloň z naší zahrady, poněkud starší fotka.
ha! je 0:00

Provinilost a bolavá záda

18. července 2011 v 18:15 | Uplift |  Píšu
Bonsoir

Zprvu se omlouvám za aktivitu-neaktivitu, nu což, jsou prázdniny, obyčejně je prosedím u počítače a proležím u bazénu, tyhle se však zdají být od začátku celkem akční, takže na blog nezbývá čas, a když už zbývá, nechce se mi myslet nad tím, co psát, takže většinou otevřu editor, napíšu nesmyslný nadpis+pár trapných slov, ukládám do rozepsaných (někdy ani to ne) a jdu někam jinam, např. na fb, kde prosedím hodinu nicneděláním, přepnu na blog a jedu ten malý koloběh dokolečka.
(pozn. 17 hodin tento článek ležel v rozepsaných)

Tak abych se dostala k nadpisu. Před třemi dny mě začala bolet záda, něco tam mám skříplé, nicméně dneska už je to celkem v pohodě, protože mě mamka namasírovala a pomáhala mi se protáhnout. To ale není nic proti tomu, co se mi stalo ve čtvrtek. Jeden kluk mi psal, že jede k nám (s rodinou) a že můžeme pokecat. Nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená, protože vím, že se mu líbím, ale on mně vůbec ne, protože je hroozně dětinský a vůbec no, museli byste ho potkat, abyste viděli, co je zač. No ale já mu dávala vždycky dost najevo, že u mě neobstojí, tak jsem si řekla, že to třeba nebude tak hrozný. Bylo. Seděli jsme na sedačce, já nalepená na druhé straně, oči připláclé na televizi, abych o něj nezavadila pohledem, on vydával jakési divné zvuky. Ale zatím to celkem šlo.

Večer jdu do pokoje a koukám, přišla mi sms-od koho asi-od něj. Tak si říkám, že to bude asi proto, že jsem byla s jeho rodinou domluvená, že mě odvezou za kámoši a známými na chatu (oni tam měli namířeno taky). Chyba. Přišlo mi, že už se mnou nechce jen kamarádit, že mě miluje, navždy a takový ty kecy kolem. Já nevěděla co mám dělat, přemýšlela jsem, jak slušně ho odmítnout, pak mi začalo v hlavě blikat světýlko "a co kdyby", víte takový prostě, co když nikoho jinýho nepotkám, co kdybych to s ním zkusila. Nakonec jsem usoudila, že o něj opravdu nejevím zájem, a odmítla jsem ho, slušně, ale rozhodně. Po odeslání sms jsem se začala cítit provinile, že ho odmítám, že z toho bude nešťastný apod. Za dva dny (chtěla jsem to zrušit, ale nakonec jsem jela) jsem s nimi cestovala na tu chatu-dvou a půl-hodinová jízda typu brzda-plyn, nalepená na okýnku, řidič si pouštěl písně typu "Já se tak mám, že mě miluješ" (česky), takže opravdu supr. :D

Nakonec jsme v pořádku přijeli na dané místo, okamžitě jsem šla za kamarády do auta, ve kterém seděli. Hnedka (a to jsem jim ani nic neřekla), když jsem jim řekla, že mi je blbě (a to mi bylo opravdu-z rychlé jízdy), se začali smát z čeho, jestli z toho kluka nebo z jízdy. No tak jsme si tak něco řekli a pak mi pověděli, že před pár dny ten samý psal jedné holce, že hned jak ji uviděl, tak věděl, že je ta pravá, takže mě provinilost hodně rychle opustila a začala jsem o něm mít ještě horší mínění než do té doby. Kdyby byl do mě opravdu tak hrozně zamilovaný, tak by tohle nenapsal.

No ale z toho dne se vyvrbil skvělý den plný srandy. Zjistila jsem, že vůbec neumím hrát kulečník, prostě trefit se tágem do koule tak, aby letěla kam chci nebo aspoň letěla rychle, mi prostě nejde. Na večer jsme malým dětem nachystali večerní hru, ze které byly nadšené, a na konci našli poklad ve formě všelijakých cukrdlátek. Pak se opékaly buřty a já se měla opět se stejnými lidmi vrátit domů. Nakonec to dopadlo lépe než jsem čekala a jela jsem s někým jiným. Záda mě bolet nepřestala, ale měla jsem za sebou další povětšinou hezký zážitek z prázdnin.

Uplift

Z extrému do extrému

7. července 2011 v 17:26 | Uplift |  Píšu
aneb krpálem nahoru, černou sjezdovkou dolu

To bylo něco. Včera jsme byli s rodinou na výletě na Dolní Moravě. V plánu jsme měli výšlap na Králičák (pohoří Králický sněžník-mimochodem nejprudší pohoří v ČR), jenže hned jak jsme sešli ze značené cesty, jsme se mu vzdalovali. Nakonec jsme došli ke konci lesnické cesty-nikde žádná pěšinka, po které by se dalo jít, to ne-a nemohli jsme se vrátit zpátky, nýbrž se rozhodlo (brácha prostě šel) do hrozitánského kopce posetého kládami, kameny, klacky a borůvčím. Kdybychom s sebou neměli psa, byla by cesta příjemnější nebo rozhodně méně stresující, asi si dokážete představit, jak labrador šplhá do hodně, hodně prudkého svahu (přirovnala bych ho k prudkým schodům, až na to, že vám to prokluzovalo pod nohama), takže jsem ji celou dobu tlačila, táhla a dělala co se dalo, aby to zvládla. Zvládla to. Naštěstí to zvládli i ostatní a mohli jsme si vydechnout, když jsme konečně dorazili na cestu. Schodli jsme se, že jsme museli překonat aspoň 200 výškových metrů...slušný :D.

No pak následovala celkem nudná trasa po značené cestě, až jsme došli ke konci lanovky a zamířili si to k sjezdovce, že po ní sejdeme dolů. Věřte, že jít pěšky dolů po černé sjezdovce (nejprudší v republice), není zrovna příjemné pro kolena a palce, ale nakonec jsme z toho měli spíš srandu. Pak, až jsme došli dolů, jsme se šli najíst a jeli jsme na bobovou dráhu, která byla absolutně skvělá. Dráha je asi kilometr dlouhá, takže si jízdu fakt užijete, a navíc jezdí hodně rychle, tak si příznivci adrenalinových sportů příjdou aspoň trochu na své. Doporučuju :).

Abych to tak nějak shrnula-skvělej výlet, spousta srandy, strach z výšek, smradlavý nohy, sluníčko, spálený nosy a bolavý klouby. Mám z toho dobrý pocit :D.

Uplift

Fotím|Motýl

5. července 2011 v 17:10 | Uplift |  Fauna


























Starší fotka z Broumovských skal. Zajímavé na ní je, že i když je focená z dálky (toto je jenom výřez), motýl je hezky zaostřený (to bych do našeho foťáku věru neřekla). Upraven kontrast.

Já chci zrcadlovku! Kupte mi ji někdo. Vybírám mezi Nikonem (D3100/D5100) a Canon EOS 550D, zatím vypadá nejreálněji Nikon D3100, protože je nejlevnější, ale to jeho ovládání mě děsí...má úplně jinak rozestavěná tlačítka, než jsem zvyklá. No uvidím.

V budoucnu plánuju makroobjektiv, ale ten už bych si musela koupit sama, tak snad někdy najdu dobře placenou brigádu.

Jak jsem vyráběla náušnice

5. července 2011 v 14:39 | Uplift |  Píšu
Klapka. Náušnice poprvé.

Už je to delší doba, co jsem psala, že si chystám koupit potřeby pro tvorbu bižuterie. Koupila jsem si jich celkem dost a pustila jsem se do vytváření.

Moc jsem jich zatím neudělala, ale pár jich bylo, z toho tři páry peříčkových, dva z nich jsem dala kamarádkám. Zisky zatím žádný, nehledě na to, že bych musela zvýšit produktivitu a koupit si spoustu korálků atd., no na všechno jednou dojde.

Momentálně vám představuju moje oblíbené náušnice z praskaných korálků. Hodí se mi k šatům.

Přemýšlím, že bych něco hodila na Fler, ale nevím, jestli je možné posílat objednávky pouze na dobírku, poněvadž účet nemám...no uvidím. :)


Uplift


Řekněte mi, je to signatura? :D

2. července 2011 v 12:15 | Uplift |  Grafika



Měla by to být signatura do soutěže (ano soutěžím :D, aspoň budu zase trochu grafičit), ale já jsem jaksi nikdy signatury nedělala. Něco jsem si o tom zjistila, ale stejně nevím...je to signatura? :D

Díky,
Uplift