Úsměv, divadlo, úsměv, ples, slzy

1. prosince 2011 v 20:13 | Uplift
Zdravím více než po měsíci :-), vlastně přesně po měsíci

Začal nám prosinec, nicméně se vrátím ještě do poloviny listopadu, abych vám popsala některé mé zážitky. Momentálně uvažuju nad tím, jestli vám vůbec mám popisovat část nadpisu a to konkrétněji slova krom divadlo a ples. Asi ne, možná jen nastínit...

První úsměv patřil jednomu, řekněme, panu neznámému (opravdu ho moc neznám, aspoň teda ne jeho povahu) a byl naštěstí (nebo spíš naneštěstí?) určen mně. Popravdě jsem to doteď moc nepochopila, proč se se mnou začal dávat do řeči, když jsme se vůbec neznali, tím spíš, že si nepřijdu kdovíjak pěkná, ale pocit to je fakt super, když přes všechny pochybnosti pocítíte, že se někomu nejspíš líbíte. Kéž by to byla pravda, nevím, od doby před divadlem mi nedal nic najevo. Druhý úsměv patřil mně, právě když mi mé trapné superego začalo nalhávat, že se mu snad líbím, jo, byla jsem chvíli opravdu jako sluníčko. A slzy...no popravdě řečeno jsem nebrečela, ale neměla jsem k tomu moc daleko, a pak, do nadpisu se hodilo víc tohle než něco jako "blbá nálada". A co...no prostě ta přišla po plesu, kdy jsem se s ním marně snažila setkat, marně jsem kolem něj tolikrát prošla, protože ani jednou, ani jednou, se na mě nepodíval, co na tom, že měl třeba hlavu plnou toho, že teď mu budou dávat šerpu, teď musí tancovat, nebo co... Ach jo, já jsem fakt divná, neznám ho a přitom už si nárokuju jeho čas a úsměv jenom pro sebe.

Ne, já jsem chtěla popisovat divadlo a ples, ne moje vadné problémy. No takže divadlo. Jako každý rok se konaly oslavy Dne studenstva, k té příležitosti měla každá třída nacvičit scénku na dané téma. Naše třída a vůbec celý vyšší gympl (protože nejmenovaná profesorka byla tak laskavá a sprznila co se dalo) měla příšerné téma, ale nakonec jsme s tím vyšli se zdviženou hlavou a bylo to i vtipný. Hrála jsem strom. Ráda říkám, že to byla moje největší role za těch šest let, ono skoro vlastně ano, i když ve třech předešlých představeních (pokud se počítá ach a ech a och apod.) jsem mluvila. Nepřinášelo mi to však žádnou radost tím spíš, že jsem málem upadala do mdlob, když jsem měla před třemi sty lidmi říct jednu krátkou větu, tak jsem ráda, že letos jsem z toho takhle dobře vyšla. (O moc líp by se mi hovělo na postu fotografky, ale jak všichni, kteří to tu trochu čtete, víte, že si často stěžuji, že nemám kvalitní fotoaparát, musím se spokojit s krepovým papírem na rukou.) Jinak dopadli jsme celkem uspokojivě, lépe řečeno očekávaně, tzn., že vyhrál Listopad 1939 (jako vždy) a my byli hned za ním.

Ještě ten den pak byl právě maturitní, nebo pokud chcete stužkovací, ples, kde jsem si hodlala krapet zatančit, bylo by mi jedno jak moc, kdyby u toho byl ten správný člověk, no nebyl, ale trošku jsem si zatancovala s kamarádem a pak jsme s kámoškama trsaly na hity nevím kolikátých let (pokud se tomu dá říkat hity), které se tam hrály. Celkově jsem si to moc neužila, pořád jsem si přišla jako něčí ocásek, a to vážně nemám ráda, ale některé momenty byly docela hezké. Nezívidím maturantům modřiny od mincí, někteří lidé jako by se opravdu snažili dát jim ještě naposledy co proto. Tak občas jsme se taky celkem nasmáli; zas jsem o trochu kultivovanější. Splín se dostavil až po plesu, když jsem si uvědomila, jak to byl zbytečný večer, když se na to ohlédnu, i tak to stálo za to.

A abych vás neotravovala pořád pesimistickými kecy, tady máte něco veselého (mimochodem skvělá skupinka lidí z Ameriky, videoklip natáčený v Praze)

 

Clair de lune je super

31. října 2011 v 18:34 | Uplift |  Ostatní
Ha! Nejhorší hláška z přeloženého Twilight! I když je opravdu super...



Už je čas!...

31. října 2011 v 18:24 | Uplift |  Ostatní
...aneb hodiny na tři způsoby...

Aspoň jednu jsem musela dát do modrofialového nádechu! :)


 


Oprava

20. října 2011 v 22:21 | Uplift |  Píšu
-Dnešek rozhodně není skvělej den!

NESNÁŠÍM KONTAKTNÍ ČOČKY, NESNÁŠÍM FYZIOLOGICKÝ ROZTOK, NESNÁŠÍM NĚJAKÝ EXTRA SUPR ROZTOK S PO...H2O2!

Zkuste to pochopit, nebo ne, nezkoušejte, protože jsem naštvaná a plácám nesmysly.

Včera jsem si pořídila nový roztok na čočky....rádoby nejlepší na trhu, chápete, včera v pohodě, všechno šlo ok, navíc je u toho perfektní, že se čočky nemusí čistit v ruce, jenže je tam ten peroxid vodíku a musí se nechat aspoň 6 hodin neutralizovat...

Dneska jsem normálně zopakovala postup na příbalovém letáku-jako včera- a na*rat! Začalo to vybublávat z krabičky, tak jsem to opláchla, nalila nový roztok, přitom se to opakovalo ještě dvakrát, tak jsem se fakt naštvala a opláchla to všechno zatentěný od pěny vodou, takže jsem čočky vyhodila (nové čočky) a flákla s roztokem i krabičkou do šuplete! 120 Kč za jednu blbou mrňavou lahvičku na zkoušku vyhozených z mrakodrapu! Už nikdy, NIKDY, ten roztok nechci vidět!

Pěkný den.

Představ si, že jsi úplně na dně!

20. října 2011 v 15:56 | Uplift |  Píšu
Ne, nebude to depresivní článek ;)

Už nějaký čas chodím na sólový zpěv a největší problémy mám asi s výrazem. Včera na mě učitelka: "Leni, ať to není takový to...lalala dneska je neděle, zítra bude pondělí, k obědu jsem měla guláš...představ si, že jsi totálně na dně-to musí být hrozný-jsi bezdomovec někde pod mostem, jo? Zkus si to představit a pak tak zpívej, nemusí to být teda zrovna, že jsi bezdomovec..."

Mimochodem, jedná se o písničku You raise me up. :-) No tak jsem se teda snažila představit si něco hrozného, ale mně to prostě nejde, když to musím hrát, tak jsem se asi třikrát začla smát, ještě k tomu, když paní učitelka za klavírem dělala takový útrpný škleby :D. Pak ještě lepší bylo, že jsem si vymyslela, že to v D dur nevyzpívám a že to chci níž, takže to chudák musela přetransponovat do H dur. Ono jako bych to vyzpívala, pokud bych si věřila, ale představa, že vylezu v hudebce před lidi a budu tam zpívat fis dva možná i výš, mě děsila.

Dneska byl jinak skvělý den, opravila jsem si písemku z excelu, nechápu, jak jsem to mohla předtím neudělat, když dneska jsem všechno, co tam bylo, vymyslela. Dál se toho pak už moc nestalo, ale výborná z informatiky mě hrozně potěšila.

Přijdu domů...a za dveřmi vidím [věřili byste, že nejdřív napíšu "vydím"...jejku] černý kufr s růžovým lemováním...no tak si říkám, že by byla u nás teta? Ale vedle ležely pánské polobotky, tak jako, že by tu byli oba? Ne...vejdu do předsíně a v obýváku sedí cizí chlap, no teda ne úplně cizí, naši se s ním trochu znají, ale jako velmi mě pobavila představa tohohle individua vlečícího za sebou černo-růžový kufr na kolečkách :D. Doufám, že tu nechce přespat....

Every teardrop is a waterfall :)

5. října 2011 v 15:56 | Uplift

Já tu písničku miluju :), hlavně teda od Alejandra z Boyce avenue, i když Coldplay to hrajou taky pěkně :).

Jo a děkuji GreenS* za radu ohledně vkládání z youtube :)

Podzim už je v plném proudu, odpoledne je sice ještě teplo a slunečno, rána jsou ale dost chladná a už v pátek se má ochladit, ach jo. No nic, užiju si ještě zbytek babího léta :). Dala jsem se na pletení. Už mám asi půl metru šály pro kámošku k Vánocům, měla bych stihnout ještě dvě, no uvidíme :D. V poslední době se dělo docela dost věcí :), zaprvé kluk, který se líbí kámošce, se konečně rozhoupal a pozval ji na rande, takže jsme z toho měly druhý Vánoce :), zadruhé jsem domluvená s učitelem, který mi přiveze jeho zrcadlovky na ozkoušení :), na což se hrozně těším a mohlo by to být už zítra! Z další události nejsem zrovna odvařená a asi už všechno vzdám, nevím jestli to vůbec má cenu. Konkrétněji- kluk, co se mi líbí, měl nedávno narozeniny, ale já nejsem ani pozvaná na oslavu. Co je mi po tom, že bych tam nejspíš stejně nedorazila, protože je to někde v čudu, kde jsem nikdy nebyla, a u někoho, koho moc nemusím, ale co, třeba bych nakonec šla... Mám z toho v hlavě guláš, někdy mi přijde, že ke mně snad taky cítí něco víc, ale v dalším okamžiku musím uznat, že se mi to nejspíš zdá. Takže to je tak, že už si dlouho říkám, že se mi ve skutečnosti nelíbí, ale pořád se k myšlence, že chci s ním být, vracím. Asi jsem magor, no co, nikdo není dokonalej :D. Tolik bych chtěla, aby mni dal něco najevo, abychom spolu byli někdy sami... Nevím jestli to vyjde, nevím jestli to mám vzdát, možná bych i chtěla, už mě to nebaví, ale nejde to.(Obzvlášť když se mi zdají ty pitomý sny)

Uplift

Když je po ruce zrcadlovka...

21. září 2011 v 19:52 | Uplift |  Ostatní
Musím se vám pochlubit některými fotkami, které jsem v létě pořídila bráchovou zrcadlovkou. :) Nejsou upravované.

Foto bráchy a budoucí švagrové

Vzpomínka na Bulharsko

19. září 2011 v 20:28 | Uplift |  Píšu
I love Bulgaria...

Už je to dlouho. Nebo se to jen zdá dlouho. Byl to krásný týden, ještě nikdy jsem u moře nebyla a mamka taky ne, takže jsme si to užily jak se patří. :) V Primorsku jsou dvě pláže: severní a jižní, mezi nimi promenáda. Chodili jsme na severní, která je větší, čistší a je tam míň lidí.

více v c. č.

Adiós :-)

21. srpna 2011 v 10:28 | Uplift |  Píšu
Oláá

Neděle je super den. Řekla bych, skoro nejlepší v roce. A víte proč? (někteří si možná všimli podobnosti s HP :P)
Protože se jede k mooři :). Tohle je poprvé, co jedu k moři, a chystám se pořádně si to užít. Jedu s mamkou a ještě dvěma příbuznýma, takže si myslím, že to bude fajn. Akorát mám trochu stres z letadla, protože jsem ještě nikdy neletěla, no snad to bude ok a nebudou nám zaléhat uši. Naše cesty směřujou do Bulharska, do Primorska, do hotelu (do pr. to je mi smutno-viz. Cimrman-Cesta na severní pól). Omlouvám se, dneska nějak narážím na hlášky z filmů a divadel. :) Mně je veselo, protože tam můžu vůbec jet a jsme všichni zdraví. Nejhorší to pro mě bylo ve čtvrter, kdy jsem měla teplotu a bylo mi špatně. Naštěstí se to zlepšilo a můžeme všichni směle vyrazit. :) Za chvíli pojedeme na letiště. Tak se tu mějte, nebudu tu až do příští neděle, užívejte zbytku prázdnin a

adiós :)

Voilà, un design nouveau :)

11. srpna 2011 v 0:16 | Uplift
Omlouvám se za nicneříkající sdělení, ale konečně jsem vytvořila jakýs takýs design, který se mi jakš takš líbí. Je jednoduchý, protože se zaprvé nechci dohadovat s "milým" nastavením vzhledu na blogu, které mě vůbec neštve, za druhé namám absolutně žádné nápady. Písmo nemá ideální kontrast s pozadím, ale když jsem zkoušela dát bílé, bolely mě z toho oči. V budoucnu ho trochu ještě poladím.

Kam dál